Dominik Wollenweber - hoboj, anglický roh


Dominik Wollenweber, který je od roku 1993 členem Berlínské Filharmonie, je považován za nejlepšího světového hráče na anglický roh. „Jako hráč na anglický roh mám v orchestru mnoho času poslouchat. Většinou hraji až tehdy, když se ostatní nástroje ztiší.“ Zvuk anglického rohu ostatně poslouchal již v dětství, jeho otec na něj hrál v Bavorské státní opeře. Dominik Wollenweber hrál nejprve na flétnu, teprve ve čtrnácti letech přešel k hoboji, který studoval Hagena Wangenheima na Mnichovské vysoké hudební škole a později na Simona Denta na Konzervatoři Richarda Strausse tamtéž. První kontakty s Berlínskými Filharmoniky navázal jako stipendista orchestrální akademie, kdy byl v letech 1991-93 studentem Hansjörga Schellenbergera. během té doby byla zároveň sólo-hobojistou Orchestru evropské unie (EUYO) pod vedením Claudia Abbada. Dominik Wollenweber, je laureátem soutěže ARD (1996). Kromě aktivit orchestrálního a komorního hráče se věnuje pedagogické praxi – od roku 2000 je hostujícím profesorem na „Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin“ - v současnosti patří mezi nejvyhledávanější světové pedagogy vůbec - a supervizorem sekce dřevěných dechových nástrojů v Gustav Mahler Jugend Orchester.



Vilém Veverka - hoboj


V Praze narozený hobojista Vilém Veverka (1978) patří k nejrespektovanějším českým interpretům. Absolvoval Pražskou konzervatoř (F. X. Thuri), Akademii múzických umění v Praze (Liběna Séquardtová) a opakovaně se účastnil kurzů významného francouzského hobojisty Jeana-Louise Capezzaliho. Zásadním impulsem v jeho uměleckém rozvoji však bylo účinkování v „Gustav Mahler Jugend Orchester“ a následné studium u předního německého hobojisty Dominika Wollenwebera na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. Jeho profesní rozvoj podstatně obohatilo i dvouleté působení v Berlínské filharmonii (stipendista Karajanovy nadace) Víc než inspirátory mu byli též špičkoví zahraniční hobojisté – Albrecht Mayer, Hansjörg Schellenberger, Maurice Bourgue či Heinz Holliger. Nastoupená cesta vyvrcholila jeho vítězstvím v jedné z nejprestižnějších hobojových soutěží – Sony Music Foundation (Tokio, 2003). Jako sólista na sebe V. Veverka upozornil prováděním soudobé hudby, dnes jeho repertoár zahrnuje díla všech stylových období – od baroka po současnost. Spolupracuje s významnými českými i zahraničními orchestry, k nimž patří zejména PKF – Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Filharmonie Brno nebo Tokyo Filharmonic, Vancouver Symphony Orchestra, Bayerisches Kammerorchester, Münchener Kammerorchester, Slovenská filharmonie, Filharmonie Krakov atd. Nahrál a v českých premiérách provedl řadu náročných skladeb druhé poloviny 20. století (L. Berio, B. Britten, E. Carter, M. Feldaman, W. Rihm, I. Yun, B. A. Zimmermann), včetně koncertů Bohuslava Martinů a Marka Kopelenta (A few Minutes with an Oboist). Jeho interpretační všestrannost podtrhuje nejen první česká kompletní nahrávka Dvanácti fantazií pro hoboj sólo Georga Philippa Telemanna (Supraphon), ale také první souborné provedení Triových sonát Jana Dismase Zelenky s „Ensemble Berlin-Prag“, který v r. 2011 spolu se členy Berlínské Filharmonie založil. Vilém Veverka, který se v současnosti profiluje jako sólový a komorní hráč, je primáriem souboru „PhilHarmonia Octet“ a ambasadorem francouzské firmy „Buffet-Crampon“. V roce 2014 působil jako „Artist in Residence“ na významném německém festivalu „Mitte Europa“. V září roku 2015 vydal u Supraphonu další, v pořadí třetí sólové album (“Oboe Concertos”) – koncerty J. S. Bacha, A. Vivaldi a G. Ph. Telemanna (s Ensemble 18+). Tato nahrávka je považována za nejlepší českou desku svého druhu. Společným počinem s harfenistkou Kateřinou Englichovou je vysoce ceněné album "Impressions" (Supraphon, 2017). Prozatím nejnovějším a zároveň zřejmě nejzásadnějším projektem na poli zvukových nosičů je pak dvojalbum triových sonát J. D. Zelenky, které Vilém Veverka nahrál společně se členy Berlínské Filharmonie (Ensemble Berlin-Prag). Unikátnost této nahrávky podtrhuje participace Reinharda Goebela, zakladatele legendární “Musica Antiqua Köln”, který se podílel v roli supervizora na nastudování celého cyklu.
www.vilemveverka.cz
www.facebook.com/VeverkaVilem



Mor Biron - fagot


Izraelský fagotista Mor Biron začal původně s hrou na violoncello a basovou flétnu, následně se zaměřil na fagot. Studoval na jeruzalemské Hudební akademii, kde byli jeho profesory Gad Lederman a Maurizio Paez. Ve studiích pokračoval od roku 2004 na „Hoschule für Musik Hanns Eisler Berlin“ u Klause Thunemanna a Volkera Tessman. V letech 2004-2006 studoval na orchestrální akademii při Berlínské Filharmonii. V roce 2005 ho vybral Lorin Maazel na pozici sólofagotisty Opery Valencie. Od roku 2007 je členem Berlínské Filharmonie. Mor Biron sbíral zkušenosti v nejrůznějších orchestrech, mezi které patří Gustav Mahler Jugend Orchester, Jerusalem Camerata a Konzerthaus Orchester Berlin. Je sólistou proslulého tělesa Daniela Barenboima – West-Eastern Divan Orchestra. Vystupuje rovněž jako komorní hráč, např. s Philharmonic Octet Berlin nebo Berlin Philharmonic Winds či Scharoun Ensemble Berlin. Od roku 2014 vystupuje jako sólista s cembalistkou Barbarou M. Willi. Komplexnost Mora Birona dokumentuje i skutečnost, že se systematicky věnuje hře na barokní fagot.



Barbara Maria Willi - cembalo, kladívkový klavír, historické varhany


Německá cembalistka Barbara Maria Willi vystudovala čtyři vysoké školy (Freiburg, Strasbourg, Salzburg, Brno). Na salcburském Mozarteu absolvovala s vyznamenáním, na brněnské Masarykově univerzitě získala doktorský titul za výzkum generálbasového stylu v 17. století. Ke studentským úspěchům patřila také cena „Prix d’encouragement-special mention” v cembalové soutěži v Bruggách. Ted už je sama profesorkou, a to na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde založila v roce 2014 nové oddělení staré hudby, které v současné době řídí. Jako specialistka na historické klávesové nástroje (cembalo, hammerclavier, varhany) spolupracuje s předními uměleckými osobnostmi a vystupuje na významných pódiích (Rudolfinum, Concertgebouw Utrecht, Konzerthaus Wien). Natáčela řadu kritikou oceněných CD, jako například sonáty J. H. Schmelzera z kroměřížské hudební sbírky (cena německé hudební kritiky) nebo CD „Salve Mater“ s gotickou hudbu pro varhany a hlasy (cena francouzské hudební kritiky choc du monde de musique/šok hudebního světa). V roce 2000 spolupracovala s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou a Thierry Grégoirem na projektu Händelovských kantát v rámci festivalu Concentus Moraviae. Televizní přenos z tohoto projektu byl oceněn prestižní cenou na televizním festivalu Zlatá Praha 2000. Cembalistka je oblíbeným hostem televizních pořadů, vystoupila na pozvání Marka Ebena v pořadu Na plovárně, její myšlenky zazněly v Noci s Andělem, ale také v dokumentech BRAVO a Terra musica. V roce 2011 publikovala generálbasovou detektivku. Barbara Maria Willi byla v roce 2005 členkou komise Mezinárodní cembalové soutěže v rámci Pražského jara, na kterém zároveň vystoupila. V Brně založila úspěšný cyklus koncertů staré hudby pod názvem „Barbara Maria Willi úvádí“.



Pavel Nejtek - kontrabas


Osobnost předního českého kontrabasisty Pavla Nejtka není třeba dlouze představovat. Respektovaný interpret je již od roku 1988 členem České Filharmonie (zástupce vedoucího kontrabasové skupiny). Ještě před studiem na Konzervatoři v Plzni (1979-84) absolvoval přírodovědné gymnázium v Chebu. V roce 1982 zvítězil v mezinárodní kontrabasové soutěži v Kroměříži. Následoval úspěšný konkurz do Sukova komorního orchestru. Kromě působení v České Filharmonii je Pavel Nejtek vyhledávaným komorním hráčem. V roce 1996 získal zlatou medaily v mezinárodní soutěži v komorní hře v japonské Osace. Je stálým hostem souboru „PhilHarmonia Octet Prague“ a členem souboru „Ars Instrumentalis Pragensis“. Dále spolupracuje s nejlepšími českými kvartety, Pražákovo kvateto atd. Podílel se na realizaci řady nahrávek (J.D.Zelenka apod.).



Ulrich Wolff - kontrabas, violon, viola da gamba


Ulrich Wolff hrál nejprve na housle, později se přiklonil ke kontrabasu. Studium završil na Vysoké hudební škole v Berlíně u slavného Rainera Zepperitze. V roce 1977 byl členem světového mládežnického orchestru, založeného Leonardem Bernsteinem a již v následujícím roce se stal členem Berlínské Filharmonie. V letech 1981-85 působil pod taktovkou Sergia Celibidache jako sólokontrabasista orchestru SWR ve Stuttgartu. A od roku 1997 byl tři sezóny členem orchestru „Bayereuther Festspiele“. Ulrich Wolff se intenzivně věnuje také komorní hudbě, např. se soubory Philharmonischer Streichoktett, Musica Antiqua Köln či Concerto Melante. Ovládá hru na historické nástroje violon a viola da gamba. Od roku 2005 vyučuje na Akademii G. Mahlera v italské Potenze, založené C. Abbadem. Není bez zjímavosti, že Ulrich Wolff jako člen Berlínské Filharmonie zažil již éru tří šéfdirigentů. V jeho hře tak můžeme vysledovat charakteristické estetické a interpretační principy odkazující na legendárního Herberta von Karajan, který Wolffa do Berlínské Filharmonie na sklonku 70. let minulého století přijímal.